Dobrý den milé čtenářky a milí čtenáři,

 jsem ráda, že jste si v době tak hektické jako je ta naše, našli čas a zavítali na naše stránky pro inspiraci či možné ponaučení. O obojí jsme se opravdově snažili.
V této části inspiromatu - v „Bioreceptáři“, jsem se se vší vážností ponořila do nastínění možnosti harmonizace a posilování našeho zdraví fyzického, psychického i duchovního za pomoci stravy a nápojů z přírody. Poprvé to bylo před více než 2 lety a dnes znovu z důvodu doplnění receptů, úvah a za účelem komplexnějšího působení.

      Další etapa mého života byla spíše etapou těžkého postrádání přírody v mé pracovní každodennosti, což mě vedlo k hledání způsobu, jak mohu já jako Pražačka působící ve velkoměstě žít tak, abych své tělo neničila přílišným stresem, nedbalostí, nevhodnou stravou ….zkráceně špatným životním stylem….  Přihlásili se v té době závažné otázky související se smyslem života… Navštěvovala jsem přednášky o filosofii, přečetla mnoho knih o smyslu života, pozitivním myšlení, absolvovala jsem různé semináře o arteterapii, masážích, muzikoterapii, dílny … a jelikož jsem pracovala v cestovní kanceláři a styk s lidmi byl pro mě dennodenním chlebem, mohla jsem poznatky používat při práci s lidmi. To prohloubilo značně intuici v poznávání typologie jednotlivých lidí a spělo k uvědomění si toho, že pokud chceme skutečně pomáhat sobě či jiným, musíme živě naslouchat i skutečným potřebám. Tedy nevytvářet nějaké rigidní schéma pro všechny, ale cvičit se ve vyciťování zcela individuálních potřeb každého z nás. To se nám často nedaří. Je přece jasné, že kopáč výkopů bude mít jiné stravovací potřeby než skladatel vážné hudby. A přesto jsou i v rámci té různorodosti určité zákonitosti, které vyplývají už zcela zjevně z toho, kde jsme se narodili a jak je náš organismus už z provozáměru nastaven. Následující zásady vyplývají do posledního písmene z mého vlastního přesvědčení a prožívání  posledních 16 let. Nikdy jsem se neztotožňovala s žádnými moderními dietními systémy, ale snažila se zachytit v energetickém šumu dnešní doby jemnější frekvence a tak se poněkud vymanila ze současného dietního otroctví. Bylo to nutné pro to, abych našla opět cestu ke svému citu a potřebám mladé ženy  plně prožívající  - ne vegetující - ve 3.tisíciletí. Jsem přesvědčena, že taková cesta je před každým z nás a v každém směru.

Vždyť stále platí pro každého z nás „Co děláš člověče,  to dělej cele!“ … tedy i zkoumej se vší vážností co Ti opravdu prospívá a co Tě naopak o sílu, o energii, o radost obírá a svůj život zařiď podle toho.
A nám ženám je k tomu od přírody dána daleko větší vnímavost, ale pozor(!!!) -  tím i mnohem větší zodpovědnost za zdraví a celkový prospěch našich bližních. Máme jim poskytovat tu nejčistší Lásku,
Lásku, která se neptá po chtění druhého, ale dává vždy to, co mu skutečně prospívá.
A nezapomínejme, že neznalost zákonů neomlouvá, takže neztrácejme čas nanicovatostí, ale ve vší pokoře hledejme „to správné.

Zákonitosti správné přípravy jídla

 1)Člověku zjevně prospívá pouze strava pocházející ze světadílu a pásma, ve kterém se člověk narodil. Půda, klima, záření hvězd, které působilo na suroviny, z nichž připravujeme svou stravu … to vše má být v souzvuku s naším tělem, vždyť to vzniklo tkaním stejných sil. Není tím řečeno, že nemůžeme ochutnat nic odjinud, ale nemělo být stálým základem naší stravy. Stravy by mělo být vždy jen tolik, aby nám prospívala. Obžerství nepovznáší!

2) Naše strava by měla být co nejvíce životodárná:
a) strava by měla být co nejpestřejší vyplývající z potřeb organismu. Úpravu pokrmu volíme dle temperamentu jednotlivců. Vegetariánství nemohu doporučit jako správné, možná člověku prospěje krátký čas jako metoda k vyčištění organismu, ale dlouhodobě se tímto způsobem organismus velice oslabuje. V tomto směru mě obohatily mnohaleté zkušenosti p. ing. Syrového, který je konzultantem při určování chybějících látek v potravě a který už mnoha vegetariánům pomohl od příznaků anemie a celkové životní ochablosti a pasivity, rozpoznáním nedostatku B12, železa, ale také jistých vibrací, které nám v mase dávají v tomto dravém světě sílu „nedat se“ . Myslím, že doporučeníhodné je postupné omezování červeného masa ve prospěch mas světlejších jako např. telecího, drůbežího a rybího. Při výběru masa bychom měli upřednostňovat maso z biochovu či od malochovatelů v okolí, u kterých víme jak zvířata chovají a čím je krmí. Spotřeba masa, která je mimochodem v Čechách velice vysoká, by měla být zcela jistě mnohem nižší. Dříve měli maso jen v neděli a byli mnohem zdravější. Inu jako ve všem zlatá střední cesta.
b) tzv. vstupní suroviny by měly být pěstovány bez umělých hnojiv a podle zásad ekologického zemědělství (odkazy najdete  na liště v doporučených  adresách).
 c) zpracování surovin by mělo být kvalitní bez používání chemických látek – jako jsou umělé konzervanty, umělá barviva, dochucovadla apod. – celkově známe pod označením „E“ na zadní straně obalů našich potravin. Doporučuji praktický tahák p. ing. Syrového v knize Tajemství výrobců potravin průvodce po „éčkách“. Tato kniha je k dostání v bioprodejnách, jakož i v osvícenějších knihkupectvích.

 3)Příprava pokrmů by měla být vykonávána vždy v harmonii i lásce.
Je dokázáno, že voda je schopna reagovat na slova či atmosféru mezi lidmi. Tím se vtiskuje do naší stravy určitý energetický potenciál, který nás znatelně ovlivňuje. Nestalo se Vám ještě někdy, že jste měli po jídle hádavou náladu, byli jste mrzutí a nebo naopak se jak malí těšili na tu polévku od maminky, po které je Vám vždy tak pěkně. No není divu, vždyť maminky přece koření Láskou. Takže pokud možno instant nechte v obchodě a pěkně s láskou svým milým vmíchejte podle klasické receptury do polévky či do koláče „Nebe na Zemi“. (Doporučuji přečíst knihu p. Dr. Masaru Emoto – Poselství vody s překrásnými krystaly vody, které vznikly při ovlivňování vody hudbou, procítěnými slovy či vůněmi).

4) Stravu bychom měli jíst vždy v klidu. Pokud možno v pěkném prostředí a pěkně nachystanou – nezapomínejme, že jíme i očima. „Šedivozelená zdravá šlichta na talíři, většinou odpuzuje lidi více než nezdravá klobása  s hořčicí.

5)Poslední bod nemohu nikomu vnucovat, nařizovat a ani bychom ho neměli vykonávat formálně. Záleží zde na míře vnitřní zralosti i pokory, která u člověka roste současně s poznáváním nádherné dokonalosti zákonů ve stvoření. Jistě si pak uvědomí, že ve světě, kterým otřásají války, nemoci, bída… je Velký Dar mít co jíst, možnost přijmout tento dar jak se sluší a patří a tím dát svému tělu sílu k dalšímu, jistě tomu nejlepšímu konání, jehož jsme schopni. Poděkovaní a současně i prosba o Požehnání shůry, to celé náš pokrm posvětí a naplní krásnými proudy Světla a Podpory.
Pokud….(?)  to skutečně prožijeme.
Formálnost či povrchnost zde skutečně vůbec není na místě.

 Děkujeme Ti Pane za vše, co nám ve své Dobrotě poskytuješ

a prosíme Tě vroucně o požehnání těmto darům.

Amen