Samotářské včely na rozdíl od těch medonosných nežijí v úlech. Vyhledávají si hnízda v různých škvírách a dutinách nebo si vyhrabávají nory v hlíně a písku. Zdálo by se tedy, že mohou žít téměř všude a pomoci nepotřebují. Přesto patří samotářské včely k nejohroženějším skupinám živočichů v ČR.

Na úbytku těchto zajímavých a užitečných opylovačů se podepsala podle odborníků zejména lidská činnost, například insekticidy užívané v zemědělství. Naštěstí existuje řada způsobů, jak těmto zajímavým zástupcům blanokřídlého hmyzu pomoci.

Samotářským včelám chybí podle odborníků místa k hnízdění v blízkosti zdrojů potravy. Vzhledem ke krátkému doletu totiž potřebují hnízdit v bezprostřední blízkosti kvetoucích luk. „Některé druhy vyhledávají brzy kvetoucí rostliny, například vrby. Jiné naopak vylétávají ze svých kukel až později, třeba i v červnu, a specializují se na rostliny kvetoucí až v létě. Často jsou vázány pouze na jeden nebo několik málo druhů kvetoucích rostlin," vysvětluje biolog Petr Heneberg z Univerzity Karlovy v Praze. Menší druhy jsou navíc schopné za potravou letět jen desítky metrů a ani ty největší druhy nezvládnou podle Heneberga doletět více než jednotky kilometrů. Rekordmany jsou v tomto ohledu zejména čmeláci.

Zázemí pro včely samotářky však mohou na vhodném místě uměle připravit i lidé. Stačí k tomu, když například vyvrtají díry do dřeva, zastřeší jej a takto upravené hnízdo umístí poblíž kvetoucí louky, říká Jiří Řehounek, který se v českobudějovické organizaci Calla věnuje ochraně hmyzu. Takzvané „hmyzí hotely" totiž nejsou nic jiného než zastřešené různě velké „domečky“ s velkým množstvím otvorů, např. dutých stonků rostlin nebo dírek vyvrtaných do dřeva.

Pokud člověk nainstaluje takový „hotel" poblíž květnaté louky či hmyzem opylovaných dřevin, může se těšit na pozorování čilého ruchu hnízdících včel. A nejen jich. „Na samotářské včely je vázaná celá řada dalších, často vzácných a ohrožených druhů. Zejména jde o parazitické zlatěnky, kodulky a drvenky, anebo takzvané kukaččí včely, kladoucí svá vajíčka do hnízd samotářských včel," dodává odborník na včely a jim příbuzný hmyz z Univerzity Hradec Králové Petr Bogusch.

Hmyzí příbytek ale musí na místě vydržet celou zimu, protože nedospělé včely v něm přezimují, upozorňuje Řehounek.

Jiné druhy samotářských včel potřebují pro svůj život naopak holé plošky bez vegetace, do kterých si hrabou nory. Těm udělá podle Řehounka dobrou službu třeba hromada písku ponechaná v koutě zahrady, suchá zídka poskládaná z kamenů.

V Jihočeském kraji se ve větší míře vyskytují samotářské včely v opuštěných pískovnách, např. lokalitách Lžín na Táborsku, u Dračice poblíž Rapšachu na Jindřichohradecku nebo Cep II u Třeboně na Jindřichohradecku. „Právě tato stanoviště jsou však často paradoxně zničena při necitlivých a drahých rekultivacích. Stačí přitom ponechávat alespoň část pískovny po ukončení těžby přírodním procesům, případně ji ještě předtím vymodelovat do rozmanitých tvarů. Taková rekultivace vyjde levněji a ocení ji nejen blanokřídlých hmyz, ale prakticky všechny skupiny rostlin a živočichů, včetně velmi vzácných a ohrožených druhů,“ uzavírá Řehounek.

Zdroj: Ekolist.cz - http://ekolist.cz/cz/zelena-domacnost/rady-a-navody/samotarske-vcely-zajimavi-ohrozeni-a-uzitecni-opylovaci

Kontakty:

Jakub Moravec , PR manager media@toulcuvdvur.cz , +420 773 031 325